Tato trasa je podobná maratonským tratím. Jak svou délkou, tak díky rychlejším úsekům v počátku a na konci a s technikou ve střední části tratě.

Od Herajtovny vyrážíme směr Jarovský hřbitov až k rozcestí u sv. Anny. Zde začíná dlouhý, rovný sjezd až k Obořické hájovně, kterou objedeme zleva a po mírném stoupání již šupajdíme dolů ke Střele. Zde býval trochu hrůzostrašný přejezd (přechod) pouze po jedné kládě. Avšak v den mé návštěvy začali místní chataři budovat novou lávku. Já tudíž musel přes brod asi o 50 m dále. Odtud startuje první z několika dlouhých stoupání, která nás čekají. Vrchol kopce je před osadou Čečín, ve které jsou pěkná boží muka. My však nesmíme před osadou zapomenout prudce odbočit doprava. Ve sjezdu nepřehlédněte levou odbočku po zelené. Dále přes Dolní Hradiště a po stezce kolem Střely skrz přírodní park Rohatiny.Poté následuje krátký silniční úsek – stoupání do Borku, kde se po návsi neustále prochází pávi. Pak velkou oklikou (abychom nemuseli po silnici) do Kozojed, které pouze prosvištíme a honem kolem hřbitova dolů pod byke park místních raiderů, který prostoupáme po modré až do obce Bohy. Odtud vede nádherná stezka mezi ohradami plných koní až k malebné zřícenině hradu Krašov. Ten objedeme zprava, ale pozor na kamenitý sjezd, s téměř
nesjízdným závěrem. Odtud nejdřív jedeme podél Berounky a poté vystoupáme až k obcím Hlince a Studená. Jde sice udělat odbočku po zelené k novodobému opevněnému hradu Ptyč, ale ten mě nějak nelá
kal a věděl jsem, že ho uvidím i při zpáteční cestě. No a nyní malým brdkem až do Zvíkovce. Dosud jsem jej vždy projížděl po silnici a vůbec jsem netušil, jakou má krásnou upravenou
„náves“. Ze Zvíkovce pokračuji po červené kolem dalšího „zvláštního“ komplexu – Hamouzův statek. Je to obrovská oplocená plocha se spoustou srnčí, několika megalomanskými stavbami – prostě mám takový zvláštní pocit, je-li to dobře nebo špatně. Odtud je kousek ke krásné vesničce s hospůdkou na starostovně – Chlum. Je to sice hodně chalupářská (pražská) vesnička, ale moc pěkně upravovaná.
Zde se dá sjet k vyhlídce na údolí Berounky s výhledem nad stavbou Ptyč, nebo kostel sv. Petra a Pavla. No a zde mě zlomilo počasí (40 stupňů ve stínu) a já již začal hledat rychlejší cestu domů, začaly převyšovat silniční úseky. Z Chlumu po pěkné nové polňačce až do Prašného Újezdu a odtud po silnici přes Hlohovice a Svinnou směrem na Liblín. Do Liblína jsem sjel po pěkném lesním sjezdu (ne po silnici). Za mostem přes Berounku jsem odbočil doleva k soutoku se Střelou a po jejím dolním toku jsem dojel až k mostíku pod Borkem. Těsně zde minu cestu, kterou jsme již jel na začátku výpravy. Od mostu je však třeba vzít kolo do teplých a tlačit, ale blížící se konec zamaže i blbý pocit, že jsem to nedal na kole :-). no a pak již jen přes Koryta a Dobříč domů.
Dnes to opravdu byla díky vedru darda a takto jsem vypadal po dojezdu.

Před cedulí konec Jarova doprava kolem bytovky přes pole až k rybníku na Dobříčském potoce. Od něj do kopečka ke hřbitovu a kolem ně doprava po silnici. Po 1 km doleva po poli, znova doleva a doprava. Uprostřed pole jsou vpravo krásná boží muka, ale my pojedeme doleva, přes silnici a před lesem pozor jet levou cestou až k Rozcestí u sv Anny, které projedeme a začíná sjezd k Obořické hájovně. Je rychlý ale nijak technický. Od ní začíná první prudší kopec až k rozcestí u tří trpaslíků. Zde se jede opět rovně (kolem závory) a zde opět začíná sjezd.Pozor včas odbočit doprava, jinak přijdeme o nádherný sjezd úvozem až do Nebřezin. Zde kolem hospody „Na kovárně“ začíná další krásná část – průjezd kolem nádherných chaloupek přes několik mini brodů. Krásná cesta se postupně mění v drsné stoupání kolem hájovny Rychardka až do čečínského rozcestí. Poté se držet stále rovně až na téčko (na něm doprava) a začne pěkný rychlý trail až dolů k řece. Ale tady pozor – je tu brod, žádná lávka a docala proud vody. Chce to buď se vyzout a kolo do teplých, nebo zkusit jet po levé straně, ale bez foťáků a telefonů. No a odtud je již jen velký kopec po silnici a vyjetí opět po silnici přes Dobříč.

Nedávno jsem hledal nějaký okruh, kde se v lese schovat před mrazivým počasím a tak jsem na mapě naklikal cca 30 km dlouhý okruh.. Je to technicky nenáročná trasa (krom jednoho místa, které jde sejít pěšky), ale absolvujeme celkem výživné převýšení (633 výškových metrů)

Start je před Herajtovnou a vydáváme se Jarovem dolů. U návsi odbočíme doleva a vyrážíme polní cestou směr Kaceřov. Brzy však odbočíme doprava, směrem k „Babičce“. Zde v lese začíná první pěkný „flow“ sjezdík, který nás přivede na začátek naučné stezky „Kaňonem horní Berounky„. Po této stezce projedeme kolem nově opraveného jezu „Kaceřovského mlýna“ až pod obec Čívice. Zde začíná první stoupání dnešního dne. V Čívicích mají kostelík, kde se občas konají nádherné koncerty pořádané místními lidmi. Z Čivic začíná jediný asfaltový úsek, vedoucí až před Břízko. Hned za cedulí je třeba se otočit doleva a uhánět polní a lesní cestou dál.  Pozor, po výjezdu z lesa odbočte prudce doleva na zelenou. A pak již čeká jen nádherná lesní cesta směřující k „Piplovu mlýnu“ na říčce Střela. Nenechte se však příliš unášet eufórií – závěr sjezdu je stále prudší a kamenitější, s tím, že poslední metry jsou sjízdné opravdu jen pro dobré
„techniky“.  Zde již nadobro opouštíme povodí Berounky a začínáme se klikatit podél Střely. Za mostem odbočíme doleva po zelené a nad řekou projedeme příjemnou cestou až k zajímavému, zarostlému můstku.  Tato lávka je zatím zcela bez problémů sjízdná. Z příjemného rozjímání nás však vyruší prudké stoupání do Horního Hradiště, kde je možné občerstvení v místní hospodě (asi jediná zavlažovna na cestě). Odtud pokračujeme vesnicí nahoru po asfaltu (jen kousek). Za Hradištěm odbočíme doleva do pole a nejdřív mírně doklesáme a poté více vystoupáme až k prudké levé otočce těsně před Čečínem. Stojí za to se tam dojet podívat. Je to takový zapomenutý kout se dvěma usedlostmi a božími muky. Odtud již následuje docela divoký sjezd, opět ke korytu Střely. Sjezd nás však přivede trochu výše, než co říká mapa a tak je třeba se vrátit doleva mezi chatami až uvidíme na mapě zakreslenou lávku. Cestou k ní však pozor, je tam plno listí a pod ním není asfalt. Tato lávka je však něco co může leckoho (a pokud jsme již unavený předešlou cestou tak asi každého) dost vyděsit. Je totiž nesjízdná a pro někoho se může zdát i neschůdná, ale po překonání vlastního strachu se to dá dát v pohodě (vypadá hůř než jaká je ve skutečnosti). No a odtud se již naposledy stoupá od „vody do hor“. Za pomníčkem nezapomeňte odbočit doleva a dole u potoka doprava (v gpx souboru jsem neodbočil, také to takto jde, ale přijdete o pěknou Obořickou hájovnu). Nu a od hájovny již jen vystoupat k rozcestí u Svaté Anny a pak lehký sjezdík do Dobříče a odtud kolem hřbitova a od rybníka je to jen kousek na Herajtovnu.